Kniha Jóbova

Kniha Jóbova ukazuje podstatu člověka a jeho existence vůči světu i vůči tomu, kdo je nad světem. Proto zůstává v každé době aktuální. Nezastupuje žádné dogma, nehlásá žádnou morálku, jen obnažuje člověka v jeho podstatě. Každá doba konfrontuje s Jóbem své vlastní problémy, dává si od básníka své vlastní otázky. Obnažená lidskost Knihy Jóbovy, nesená židovským a pak i křesťanským podáním, přitom od počátku v zásadě nevázaná na určitou náboženskou či národní pospolitost, poutala k sobě židovské vykladače i církevní otce, Šeloma ibn Gabirola i Johna Miltona. Výrazy, obrazy i myšlenky zasahovaly do úvah o vyjadřování básníků. Jen málokdy však bylo něco z Knihy Jóbovy napodobováno: Goethe ve Faustu prologem v nebi navazuje na prolog k Jóbovi. Sotva lze také nevidět v jménu hrdiny Kortumova komického eposu Jobsiády narážku na starozákonního Jóba.