Utažení šroubu

Jamesova próza Utažení šroubu z roku 1898 sice nese jasné hororové prvky, její vyznění a symbolické poselství je však mnohem složitější než u běžného duchařského příběhu. Hlavní zápletka je přitom vcelku průzračná – guvernantka osiřelých sourozenců zjistí, že pravý život jejích svěřenců se odehrává ve spojení s jižmrtvými osobami, sluhou a bývalou vychovatelkou. I ona se s nimi setkává, chce děti před přízraky ochránit, ale neúmyslně tak způsobí neodvratitelnou tragédii. „Mámo co dělat s příběhem,“ napsal o knize překladatel Radoslav Nenadál, „který přerůstá ve varovné podobenství o škodlivosti násilí a všech překážek stavěných do cesty svobodného rozvoje mladého člověka… Není však třeba vůbec zapotřebí tento homosexuální podtext zvlášť zdůrazňovat nebo se o něj přít, stačí brát tíhnutí dětí k oněm přízrakům krásných rozesněných nocí, které guvernantce naopak připadají tak úděsné, jako touhu po realizaci dětské fantazie, a především po právu na vlastní volbu toho, jaký budu a jaký cítím, že musím být… James předvedl krajní případ. Nemůže-li mladý člověk žít dál tak, jak odpovídá jeho představám a jeho bytostnému založení, hyne jako květina ve tmě nebo v suchu.“